Black Rock Shooter aneb psycho anime, které mě dostalo do ještě větší depky...

12. october 2012 at 18:55 | hádejte kdo*sarkazmus kam se podíváš* |  My dear diary ~
Tentočlánek rozhodně nedoporučuju nikomu kdo má v plánu spíáchat sebevraždu, protože by vás k ní ještě povzbutil, tudíž vás prosím, nedělejte to. Za druhé bych se "chtěla omluvit"anime Black Rock Shooter. Je to oprvdu zajímavé anime i přes to že občas přeskakovalo dějem, a málokdy jsem pochopila ty souboje i když už jsem měla přečtenou snad každou recenzi.


Jsem opravdu úžasná osoba *ironie*. Po zhlédnutí toho super anime jsem se koukla ještě na upíří deníky a nevím proč, ale psychicky mě to dorazilo a spadla jsme do nehorázně hluboké depky. *Celý den brečí, a ani teď tomu není jinak*. Tenhle článek asi ani nezveřejním.. nebo jo seberu odvahu a zveřejním ho, ale ani ne mitnutu po zveřejnění se pokusím aby ho neměl nikdo šanci přečíst, protože nemusí celý svět vědět, co že to tady žije za psychopata.
Buďto mě všichni ignorují, což v podstatě není až tak špatné, nebo mě všichni nenávidí a ubližují mi, což je dost horší! Na té neviditelnosti v podstatě není ani nic špatného, ale myslím že ani vám se to líbit nebude, prostě nemáte přátele, nemáte nepřátele..nemáte nikoho, protože nikdo neví o vaší existenci.. Nikdo s vámi nesoucítí, když vás něco zraní a nikdo se s vámi neraduje, když vás něco nadchne, nebo se vám něco povede. Jediní mí "přátelé" jste vy, kteří nejspíš tento článek ani nebudete číst a napíšete pod tento článek nějaký zbytčený komentář ať už máte obíhání za sebou a můžete dělat něco jiného. A nebo mí spolužáci, přesto že se semnou vůbec nikdo do rozhovoru jen tak sám od sebe nedá, nevšimne si mě bez toho aniž bych na sebe upozornila, neosloví mě, nepozdraví mě, nezeptá jak se mi daří.. nic... Ale to bych toho asi chtěla moc, že ano. Přece proč by se měl někdo bavit se mnou když se mu naskytne příležitost mluvit s někým chytřejším, atraktivnějším, starším nebo schopnějším. Nikdy se mě nikdo nesnaží pocopit.. Nikdy se mě nikdo neptá na to co cítím.. Ale tak co už.. Nebojte se, nad sebevraždou se nerozmýšlím, za prvé bych neměla odvahu a za druhé bych to neudělala mojí rodině a do třetice bych neudělala dobrovolně tu radost pár lidem. Už jsem si své proděravěné srdce vylila dost, nechám vás žít v klidu míru. Jdu přednastavit hromadu článků plných lží... Loučím se.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | Email | Web | 13. october 2012 at 16:51 | React

Rangiku: my ťa určite ignorovať nebudeme, neboj, vždy nás tu máš, tak sa pokojne vyrozprávaj, nech sa ti uľaví :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement